Dítě štěstěny!(100%si to přečtěte je to šupa!)

18. ledna 2010 v 17:12 |  jak na kluky ♂
"Celý život se v mém okolí dějí rozumem nevysvětlitelné věci. Vždycky jsem kolem sebe cítila jakoby magickou energii - ochrannou sílu. Dneska už vím, že je to můj strážný anděl... První zvláštní zážitek se mi přihodil ještě dřív, než jsem vůbec vykoukla na svět. Máma byla těhotná, procházela se po městě a okukovala výlohy. U jednoho obchodu s dětským oblečením zrovna opravovali fasádu, takže tam stálo lešení. Máma se zastavila pod ním a v duchu počítala hotovost, kterou měla v peněžence. Chtěla mi koupit dupačky. V okamžiku, kdy vkročila do obchodu, se s obrovským rachotem celé lešení sesypalo. Kdyby tam zůstala o dvě vteřiny déle, nežila by ani ona, ani já. Jako dítě jsem prý byla neuvěřitelné sluníčko. Se všemi jsem si povídala a rozdávala úsměvy do všech stran.


Když mi bylo pět let, dostala jsem střevní chřipku. Máma se mnou byla samozřejmě doma, ale jeden den ji zavolali do práce k akutnímu případu. Pracuje totiž jako doktorka. Dívala jsem se doma na televizi, ale pak jsem musela odběhnout na záchod. Jak jsem tam tak seděla, zaujal mě klíč v zámku a začala jsem si s ním hrát. Měla jsem přísný rodičovský zákaz zamykat se na WC nebo v koupelně, jenže máma byla daleko... Chvíli jsem s klíčem zápasila, nešlo mi s ním pootočit, ale nakonec se to podařilo. Jenže když jsem chtěla odemknout, zaseklo se to. Ať jsem lomcovala s klíčem sebevíc, nefungovalo to. Zoufale jsem bušila do dveří a brečela, nakonec jsem přímo na záchodě únavou usnula. Vzbudily mě až rozčilené hlasy a mámino zoufalé volání mého jména. Zavolala jsem na ni a za chvíli už mě z mého nedobrovolného vězení táta vysvobodil. V bytě byla spoušť: všechno zpřeházené, cennosti a elekronika pryč. Bylo to neuvěřitelné, ale v době, kdy jsem spala na záchodě, nás vykradli. Kdybych se zlodějům připletla do cesty, kdovíjak by to se mnou dopadlo.

Únik před smrtí
Na střední školu jsem dojížděla vlakem. Hned v prváku jsem se zamilovala do Jakuba. Asi po měsíci chození mě pozval k sobě domů. Bylo to dokonalý. Odpadly nám odpoledky, takže jsme měli spoustu času na krásné první milování. Jenže když jsem se probrala z růžové mlhoviny snění a doběhla na nádraží, s hrůzou jsem sledovala, jak mi vlak ujíždí přímo před nosem. Další jel až za hodinu a půl, a to už jsem měla být dávno doma. Mobil jsem v té době ještě nevlastnila, takže zavolat domů nešlo. Co teď?

Seběhla jsem na silnici s tím, že to risknu a pojedu stopem. Už když jsem zvedala ruku a mávla na blížící se auto, cítila jsem podivné mrazení v břiše. Řidič, celkem sympatický mladý kluk, se na mě usmál a zeptal se na cíl mé cesty. Dívala jsem se mu do milé tváře a můj zvláštní pocit pořád sílil. Najednou slyším sama sebe, jak říkám, že mířím do města, které je přesně na opačnou stranu. "Aha, tak to ale stopuješ na špatný straně, musíš přejít silnici," poradil mi s úsměvem, zamával na rozloučenou a odfrčel. Nevěděla jsem, co to se mnou je, ale najednou mi na další stopování chyběla síla. Doploužila jsem se zpátky na nádraží, smířená s tím, že počkám na další spoj. Ve vlaku jsem si opřela hlavu o okýnko a přemýšlela, jak našim vysvětlím zpoždění. Chtělo se mi brečet. Nedovedla jsem si vysvětlit, co se to se mnou děje. Po chvíli se ve vagonu všichni zvědavě nahrnuli k oknům. Bez většího zájmu jsem mrkla ven na to, co všechny tak moc zaujalo. V ten moment by se ve mně krve nedořezal. Míjeli jsme zrovna nehodu na silnici. Všude blikající majáčky, záchranka, hasiči, policie... Auto bylo rozhadrované, zbyla z něj jen hromádka šrotu, přesto jsem je okamžitě poznala. I díky řidiči, který ležel vedle a zrovna ho přikrývali plachtou. Byl to ten kluk, kterého jsem ten den stopla.


Plním si přání
V té době jsem si začala uvědomovat, že se takové věci nedějí jen tak náhodou. Začala jsem se o tuhle problematiku zajímat, napůjčovala si spoustu knih o magii, záhadách, nevysvětlitelných věcech, ale i o duši, o energiích, karmě... Hodně mi to pomohlo, ale nakonec jsem se našla stejně až díky setkání s lidmi, kteří mi umožnili zorientovat se v tom, co se kolem mě děje. Myslím tím lidi, kteří věří v duši, v posmrtný život, v reinkarnaci, ve strážné anděly... Lidi, kteří vidí nebo vnímají to, co ostatní většinou nemohou. Stejně jako já. Dneska už vím, že všechno se řídí zákonem příčiny a následku a že štěstí je stav mysli. Když chceš být šťastná, tak budeš. Každé přání se ti může splnit, když o ně budeš moc stát a nepůjde o něco, co by někomu ublížilo. Spoustu věcí dokážeme ovlivnit prosbou, sugescí, intuicí. Jen je potřeba trénovat. Dříve či později se to podaří.

Před maturitou jsem byla jako jediná ze třídy naprosto v pohodě. Učila jsem se a žádala vyšší moc o sílu pro celou naši třídu. Den před maturou jsem listovala sešity a z každého předmětu jsem si určila jednu otázku, kterou jsem uměla nejlépe. Večer před usnutím jsem si v duchu promítla čísla těchhle otázek a intenzivně si vtiskávala do hlavy obrázek, že si je ráno před komisí vylosuju. A taky že jo. Splnilo se mi to do puntíku. Vytáhla jsem si přesně ty otázky, které jsem chtěla.
Silniční drama
Po střední škole jsem se rozhodla, že si prodloužím mladí, a vystřídala jsem kámošku coby au-pair u rodiny v Německu. Není to na konci světa, takže jezdím často domů za rodinou a přáteli. Původně jsem cestovala autobusy, ale bylo to časově náročné, tak jsem si pořídila ojeté auto. Na jaře jsem se zase jednou vracela domů, frčela si to po silnici, když najednou pár desítek metrů přede mnou začal z vedlejšího pruhu předjíždět jeden kamion druhý. Prvotní reflex bylo samozřejmě dupnout na brzdu, ale už bylo pozdě. Všechno to bylo dílkem okamžiku. S hrůzou jsem zavřela oči a hlavou mi prolítlo: Tak teď, teď je konec. Sbohem, světe. Potom jsem vnímala obrovský tlak, hvízdání a rázem hrobové ticho. Jako bych se probrala z transu! Ohlédla jsem se zpět, oba kamiony brzdily u krajnice a řidič jednoho z nich ke mně běžel. Za chvíli bylo kolem mě plno lidí, všichni se překřikovali. Seděla jsem v autě, ruce na volantu, a třásla se. Prý jsem strhla volant přesně mezi kamiony a projela škvírou mezi nimi. Na tom by ještě nebylo nic tak zvláštního, kdyby ta mezera nebyla půlmetrová! Nikdo z přihlížejících lidí to nechápal.

Spásná angína
Hodně zvláštní byla příhoda s dovolenou. Rodiče špatně snáší fakt, že jsem skoro pořád v Německu. Tenkrát jsem chodila s Němcem Hansem a do Čech mě to tudíž moc netáhlo. Pořád jsem našim slibovala, že přijedu, ale nakonec jsem se pokaždé vymluvila. Blížily se Vánoce a táta mi volal, že pro mě mají dárek. Byl to společný zájezd do Thajska, kde jsme měli strávit Vánoce, Silvestr a Nový rok. Těšila jsem se, ale zároveň se mi nechtělo opustit na deset dnů miláčka. Dva dny před odletem jsem dostala horečky a doktor mi diagnostikoval těžkou angínu. Volala jsem tátovi, byl hrozně naštvaný, že se vymlouvám na nemoc, ale že když nechci letět a radši strávím konec roku s Hansem, nepoletí ani on s mámou. Zájezd stornoval, a protože bylo těsně před odletem, nevrátili mu skoro žádné peníze. Moc mě ranilo, že mi nevěřil. Přítel jel na Vánoce za svou rodinou, a já zůstala sama v podstatě u cizí rodiny. Vypnula jsem mobil, bylo mi smutno. Štědrý den a svátky jsem strávila v podivné apatii. Chtěla jsem se usmířit s tátou, ale nevěděla jak. Nakonec opět zasáhl osud. Třetí den po Vánocích se ve dveřích domu mé hostitelské rodiny zjevili rodiče. Vykulení, co se mnou je, proč mám vypnutý mobil. Táta mě mezi dveřmi objal a omlouval se mi, máma brečela. Nechápala jsem, co se děje. "Tys neviděla zprávy?" ptala se mě máma. Když mi oznámili, že letovisko, kde jsme měli být ubytovaní, smetla tsunami, málem to se mnou švihlo.


Astrální cesty
Od loňska se o paranormální jevy zajímám ještě víc. Setkala jsem se dokonce s nefalšovaným šamanem. Fakticky:-). Nežije v pralese a nevyvolává déšť, je to normální člověk, který ovšem stejně jako své tělo ovládá i ducha a mysl. Pozná příčinu nemocí a umí léčit kouzlem. A taky astrálně cestovat, což naučil i mě. Tvoje astrální tělo, tj. něco jako duševní obraz těla, opustí fyzickou schránku a na stříbrné šňůrce se vydá, kam se mu zachce. Někdo se to naučí hned, jiný za čtvrt roku. Můžeš tak navštívit jakékoli místo v prostoru i čase, přenést se do minulosti nebo budoucnosti. Vše přitom vidíš a prožíváš. Díky tomu jsem odhalila falešné přátele, pomohla kámošce, podívala do míst jinak zakázaných:-), a hlavně poznala samu sebe i svého anděla strážného. Máme ho každý, a můžeme se s ním dorozumívat. Tihle ochránci dělají vše pro naše dobro. I když se ti zdá, že ti nic nevychází, věř, že i to má důvod. Ke všemu zlému musí dojít, aby následovalo něco pozitivního a život směřoval, kam směřovat má. Tedy ke štěstí."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

kolik ti je let??

7 a míň 2.3% (13)
8 -- 12 34% (190)
13 -- 14 46.5% (260)
15 a víc 17.2% (96)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama